Chvojensko.cz

Fotogalerie

Klíšský potok

5. červenec 2008

ČERPÁNO Z KNIHY : POZNÁMKY K HISTORII MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM A OKOLÍ OD AUTORKY HELENY BORSKÉ, doplněno dalšími údaji.

Člověk má na rodném listě psáno místo svého narození. Vodstvo, které budeme sledovat, se sbírá na Nakléřovské louce poblíž křižovatky silnic na Petrovice a Krásný les ve výšce 679 m n.m. S touto vodou se pak často setkáváte přímo v Ústí nad Labem, aniž si to vůbec uvědomujete.
Místo zrodu našeho potoka – Nakléřov, Nakleri villa, se připomíná již ve 13. století. Kostel sv. Josefa pocházel z roku 1382, z věže kostela sledoval Napoleon bitvu u Varvažova v září 1813. Všeobecně se připomíná dřívější bitva srpnová u Chlumce.
Obyvatelé vesnice určitě říkali svému minipotůčku Nakléřovský, nebo prostě “potok“. Mapy o tom mlčí. Zárodek potoka se vine Nakléřovským průsmykem, o kterém jsme se učívali ve škole. Tudy kráčely dějiny dobré i zlé, tudy již za Přemyslovců pronikala kolonizace do vnitrozemí. Byla to oficiální solní cesta, ale také cesta pašeráků, hlavně se solí.
Tehdejší „dopravní tepna“ bývala úzká a strmá. Formani na úpatí Krušných hor přepřahali a pak museli čekat na protijedoucí povozy, aby se bezpečně vyhnuli. Proto se místu začalo říkat „Čekací údolí“, německy „Tschekental“. Dalším komolením se i potůčku někdy říkalo Čakovský.

Údolí mělo i druhý název:
„ Holzgrund“ neboli „Dřevěné údolí“, protože se po potoce plavívalo dříví z hor až do 30. let 20. století pro potřeby děčínských Vartenberků.
Libouchec začíná bývalou pašeráckou hospodu kde jste ještě po druhé světové válce mohli dostat k jídlu čerstvé pstruhy z našeho potoka.
Na některých mapách se naše stružka nazývá Libouchecký potok – později pak Jílovský potok. Na zahradě jedné z prvních chalup je historická i technická chráněná památka, umělé rozvodí. Roku 1487 (ještě před objevením Ameriky) odkoupili moudří ústečtí radní polovinu potoka od děčínských Vartenberků. Tak posílili tok Klíšského potoka. Smlouva se zachovala v plném znění:
"Léta Božího tisícího čtyřstého osmdesátého sedmého přistoupil pan Zikmund z Vartenberka na Děčíně se strany jedné a konšel Jan Veltruský a Jan Pěkný - rychtář a Jan Charvát ze starších obce s mocí purkmistra města Ústí nad Labem a přiznal se k platu k půl sedmi kopám grošů pražských platit a dávati rozděleně na sv. Jiří tři kopy a patnácte grošův a na svatý Havel též tři kopy a patnácte grošův českých a též pan Zikmund slíbil týmž Ústeckým i jejich budoucím tu vodu, kteráž teče od Libouchce k Ústí a skrze město dáti téci, jakož tekla od starodávna bez překážky budoucně a k věčnosti. Zapsaný se jest stalo do desek zemských v tu sobotu po sv. Bonifáci téhož léta jako se svrchu píše."
Bylo by zajímavé zjistit, zda a jak dlouho město Ústí vodu platilo.
Toto rozvodí bylo označeno kovovou tabulkou s puncem – Bohužel tato tabulka před pár lety zmizela.
Ještě dlouhá cesta čeká náš Klíšský potok od Libouchce do města. Protéká pod obcí Knínice které vznikly kolem poloviny 12. století na staré solní stezce. Jméno vsi je údajně odvozeno od staročeského „knieni“, ve významu „kněžna“ tj. ves lidí kněžniných. Zajímavé jsou 4 smírčí kříže u kapličky ze 16. století. Byly sem přeneseny z okolí.
Klíšský potok se od Knínic vine směrem na Žďár (název označuje místo, kde byl vymýcen a vypálen les pro pole a obydlí). Kdysi zde byl mlýn. Název další vsi Strážky pochází od prastarého strážení obchodní stezky. Je o nich zmínka již v roce 1333, kdy patřily klášteru sv. Jiří v Praze.
Kdybychom s naší vodou putovali pěšky, dostali bychom se pěkným sešupem roklí do Božtěšic. První písemná zmínka o nich je z roku 1227. Název vznikl od osobního jména někdejšího majitele Božetěcha.
Potok na své cestě od Božtěšic míjí zajímavé bazaltové sloupky nad silnicí. A už jsme na křižovatce bývalého starého Bukova.
Na Bukově pulzoval život už v době kamenné, jak dokládají archeologické vykopávky. V roce 1363 se připomíná malá tvrz rytíře Václava Sovky z Kelník. Jméno se odvozuje buď od bukovského lesa, nebo od vlastního jména majitele dvora – Buk, Bukovský dvůr.
Nynější dřevařské závody bývaly mlýnem zvaným Horní od roku 1543, ale už na Bílém potoce, který vytéká z Habrovického rybníka.
Dále protéká Klíšský potok přes Ústí nad Labem. Teče ve zlomu zemské kůry. U stadionu vtéká do štoly, kterou je veden souběžně s Masarykovou ulicí nebo místy i pod ní. Protéká Spolchemií a za podchodem pod tratí u západního nádraží ústí do Bíliny. Jedna jeho větev – bývalá mlýnská strouha – prochází pod Mírovým náměstím, ulicí v Jirchářích a u mostu E. Beneše vtéká do Labe.

Článek poskytla paní Vlasta Machová - učitelka z Libouchce

Fotogalerie: Klíšský potok


 


2017 - Chvojensko, z.s. webdesign: David Drobný - 608 532 718